Chodníkové blues

Posledních čtrnáct dní v únoru jsem denně jezdíval autem do Frýdlantu (Myslím, tím samozřejmě ten nad Ostravicí – v tom Valdštejnském jsem nikdy nebyl, a kdybych jsem se o něm přeci jen zmínil, dodám přídomek „v Čechách“), jezdíval proto, že jsem vyučoval na tamějším gymnáziu děti (mnohé vypadaly o pár let starší než já) zeměpis v rámci pedagogické praxe. Proč pedagogická praxe, když přeci studuji ty mapy nebo co to, to vysvětlím třeba někdy jindy. Toho času co jsem jezdíval, bylo zrovna dost sněhu všude a z toho pramení to blues…

V poslední době, jak jste jistě zaznamenali, zažíváme invazi chodníků skoro srovnatelnou s rozšířením klíšťat i do míst, kde po nich dříve nebylo vidu ani slechu. Nevím, jestli starostové začínají více komunikovat se svými občany, kdy při jejich návštěvách si užívají „chodníčkovú“, nebo se chystá další summit NATO, a „dlažební kostky od Vertha“ dostanou novou možnost k uplatnění, nyní dokonce, v novém modelovém provedení – zámeckém!, ale při návštěvě snad každé obce objevíte nový chodník.

Chodníky mě zaujaly už dříve, nežli v minulém měsíci, ale tehdy mě napadlo to sepsat, když už si namáhám mozek s takovýmito závažnými problémy, ať mé myšlenky nepřijdou na zmar. Už když jsem jezdíval autobusem do Rožnova p. R. přes Hážovice, kde budovali chodník snad půl roku, jsem přemýšlel, zda je tam toliko potřebný, a nebylo by lépe využít prostředky a chodníkové EU-dotace někde jinde. Samozřejmě, chodník je důležitý pro bezpečnost chodců, kteří v to dnešním provozu, při pohybu po silnicích, nemají jednoduché, ale je také nutné se zamyslet, jak bude i takový hlúpý chodník vypadat. Nevím, z jakého důvodu jsou tyto nové chodníky (konkrétně na dědinách) široké snad pro dav šinoucí se po Václaváku. Aut jezdí po silnicích čím dál tím více, o kamionech ani nemluvě, a v našich klikatých dědinkách se musí řidiči věnovat řízení více než plně. Co se, ale stane, pokud již tak úzkou a klikatou cestu vybavíme novým cestovním pruhem pro chodce…? Neřeknu, pokud by po těchto chodnících chodil skutečně dav lidí jako na Václaváku, ale nedokážu si představit moc takovýchto okamžiků, snad jen pouť, lampiónový průvod, případně v poslední době rozmáhající se demonstrace – ale ty by šly stejně po cestě. Podle mého názoru by stačila šířka, kde by se pohodlně vlezl kočárek (aha…, možná že těch dvojčat se rodí opravdu moc) nebo dva lidé vedle sebe.

Václavák

No, ale přece jen přejděme k tomu únorovému ježdění. Už v létě, když jsem do Frýdlantu cestoval přes Kunčice pod O. jsem si nemohl nevšimnout, také zde, budovaného chodníku o šířce pro stádo a délce skoro celé dědiny. Říkal jsem si, že aspoň lidi mají práci – ale na jak dlouho…, přemýšlím, co se bude budovat po chodnících. A nyní, při cestách zasněženými cestami jsem se mohl jen tiše smát, ale smál jsem se na hlas – v autě nemám rádio tak byla alespoň legrace. Při množství sněhu, který spadl, nebyly chodníky použitelné. Na chodnících neležela pouze vrstva sněhu, který mraky pustily na zem, ale také hromady, nahrnuté rozhrňákem při zprůjezdňování silnice. Sníh tam tak zůstal po celou dobu, co jsem jezdíval – chodníky tedy byly nepoužitelné, neřekl bych, že letos toho sněhu bylo nějak extra moc, jen jsme si možná už odvykli, ale určitě bych to nenazýval kalamitou, jak do nás pumpovaly média. Při této situaci, kdy hromady sněhu ležely na chodníku, jsem měl proti-argument pro šířku chodníku: Široké by mohly být z důvodu toho, aby se na ně vešla bez problému multikára a učinila tak poměrně lehce chodník průchozím. Bohužel, jak jsem již psal, za 14 dní se tam neobjevila, tak argument přišel vniveč. Jedině, že by starosta čekal na další dotace na pořízení multikáry na další rok – i to je možné.

Sněhová cesta

Tak to by bylo asi vše, možná mě napadlo myšlenek více, ale než jsem to sepsal – docela dlouhé to mám, tak jsem je z hlavy už vytratil. Příště se možná zamyslím nad lovci, kteří chytají plechové slony do svých pastí v podobě našich silnic.