Vibrace – Halucinace

Tak se nám to zase přehouplo. Zažloutlá tráva začíná střídat bílou peřinu, a snad se co nevidět barva okolní krajiny ještě jednou promění, tentokráte už však v zelenkavou, a navíc vylepšenou o tu kvítečkovou. Tyto proměny mě nutí sáhnout do svého šatníku, botníku a jiných komor, jelikož je zbytečné, aby mi pot stékal po zádech jen tak. Dnešní povídaní, je spíše opět pouhým bručnounským zamyšlením, tentokráte o botách. Jak tak již třetím týdnem, každé ráno chodívám přes vrchlabský park, uvědomil jsem si, že ta Vibram podrážka je fakt na „kokot“.

Na nohách teď nosívám boty rajchle až někde od bodamského jezera (možná, že však ve skutečnosti z produkce čínské mládeže), vybavené super podrážkou Vibram. Tyto boty jsem si pořídil v prváku na vyšce u příležitosti terénního cvičení z kartografie, a od té doby jsem s nimi byl párkrát v lese a na poli. Letošní zimu využívám jejich služeb, jako záskočné botky za mé již letité baťovské kanady (fakt bombastické). Rajchle, jsou to v celku fajné, drží lepidlo, švy, vpředu gumová špica je špica, ale ta podrážka je na tom hůře. Jedinou výhodou je opravdu asi tlumení nárazů při styku chodidla se zemí, což především kolena ocení.

Netuším, jestli ostatní majitelé takto vybavené obuvi, mezi které patří především horalové a slušní sportovci, mají jiný či stejný názor, ale použitelnost bot na mokru, případně v uchozeném sněhu se blíží hladině nula. Pohyb po mokrých kamenech, případně skále nedoporučuju a to samé platí o tom sněhu, případně skleněné silnici. Jen při té ranní chůzi kolem zámku jsem sebou několikrát málem švihl a zapotil se při vyrovnávání rovnováhy… Asi to chce měkčí směs na podrážkové pneumatice, nebo prostě mám jen špatný kus.

Právě jsem si prohlídnul, z vlaku, hangáry ve Dvoře, a těším se na to naše vzdušné moře! Tam žádného Vibrama není třeba ;) …a teď jdu měřit-Jaro.