Klusem, po cem

Pocit, že dělám všecko, způsobem takým - že čas běží ne-pomalu, sedím čtvrtek večer, s pocitem, že jsem utek na vrch, docela blízko ladícího pramene. (S vstřebávajícími se dojmy z před-chvilkou přečteného textu Petra Fialy o Ladí neladí).

Poslední čtrnáct dní, poslední dny mívám ve snovém studiu (Děkuji Kateřině za překrásnou fotku, níže ji uveřejním, a snad Ti to nebude vadit) frmol. A nejen tam. I v budově u Vrchlabského parku je stále ruch. Dokonce se moje vlasyska staly vlasyskama malinkaté televizní celebrity… прыжок в высоту (volím si tento předmět též)… Kromě toho, že každé ráno se těším, až ustanou tóny budíku, hledal jsem slunce, aby mi pomohlo vypařit kapky potu, a zároveň mi tak dopřálo pár okamžiků (to když paprsek spolkne kapku a dotkne se mě) akupresury.

Mireckovo kafe Mrija

…To vše díky novému fenomenálnímu tanci Zumba. Ne, že bych se dal na sportovní vyžití před zrcadly. V létě je přeci jen dost teplo na to, abych tancoval někde v Ostravě Porubě Zumbu, avšak (Mary) internetovou prezentaci paní co-Pilotové od Stryka jsem tvořil. Docela se mi to povedlo; a s pomocí vždy zaneprázdněného grafika, co neví kudy KAM, se nám podařilo vytvořit dílo hrající barvami. Dílo, myslím si, reprezentující radost, pohyb a zábavu, a toto jsou přesně ta hesla ztělesňující Zumbu. (Kdo z nás ji znáte?) (Myslíte na ni?)

let's zumba ostrava

Rozhádanou dnešní skladbu větnou přisuzuji především Igráčkoví, [margaritce] a vzpomínce na nejen náramky hochů z klanu s38, bojujícím proti zkurveným bosům. (Sháním modrý centropen 2,2 mm pro zvýraznění vybledlé trojky)

Sedačky za kačky

Navracejíc se z víkendového pobytu v Beskydech, v místě kde jsem se málem vydal, opět špatným směrem – nyní v tom však bramboráky prim nehrají (perník možná ano), uvědomil jsem si, možná spíše rozhodl scelit myšlenky, jak se to má ze zasedacím pořádkem ve vagónech vlaků pohybujíc se po železnicích, podle mé zkušenosti nejen ve směru Rožnov pod Radhoštěm, Vrchlabí či Vrchlabí, Rožnov (ne ten blíže Hosína).

Již v dřívějších dobách jsem si všiml, že někteří lidé rozlišují, při volbě místa usednutí ve vlaku, směr pohybu vlakové soupravy. Zřejmě pocit nejistoty pohybu zády napřed, je u většiny z nich důvodem zvolit sedadlo „po směru“. Chápu je. Kotoul vzad nezvládám do nynějška, a to především ze strachu co mě čeká.(I v letadle, pokud se člověk začne kochat okolní krajinou přespříliš, začne to s ním hušat, jak na housenkové dráze, a vodník s basketbalovým košem uprostřed, je ta pravá asociace pro „žaludek na vodě“.)

Vlaky směřující na sever Čech, do kraje pána Krakonoše, jsou jiné nežli ty co putují mezi Ondřejníkem a Javorníkem. Jsou modernizované, jednotlivé sedačky odděleny, pan automat hlásí příští zastávky, i když si někdy Kuks, splete s Dvorem Králové. A právě v takovémto vlaku, momentálně před Jaroměří, sedí naproti mně dívka s hrdým nápisem na prsou - deep blue see. Přisedla si již v Pardubicích, a vždy, když takto někdo naproti mně usedá, zažívám mírný stres, ve smyslu – „snad si nesedne vedle přímo naproti“. Ne, že bych se například nechtěl kochat krásnou, některých spolucestujících, ale zkrátka, pokud je volná celá sedačka proč, si člověk sedne zrovna tak, abych si nemohl natáhnout nohy. Dříve, kdy má nesmělost dosahovala ještě vyšších hodnot, nežli tomu je nyní, jsem poslušně zatáhl nohy a smířil se s osudem, teď se však odhodlám k činu, a přesunu si věci i sebe o sedadlo vedle, doufajíc v postrčení přísedícího, aby se příště zachoval jinak.

Dnes však se mi stala, s mořskou slečnou, věc nová. Slečna zvolila na přenos svých zavazadel na VŠ (indikátor oranžová průkazka) místo krosny, vozík na kolečkách, a ten je tou příčinou mé nové zkušenosti. Slečna, sedla si na sedadlo po směru a, né, naproti; radoval jsem se předčasně; zvedla se dělená sedačka a zdá se, že až do Staré Paky si nohy nenatáhnu, kolečkový kufr dnes nade mnou zvítězil.

Když už jsme u toho sedacího pořádku, zmíním se o svém postupu volby sedadla ve vlaku. Pokud to jde, volím sedačky na ne-slunečné straně, kdy mi docela trvá si uvědomit, jak pojedeme a jakou stranu tedy zvolit. Co se týče strany, volím sedačky nezvykle proti směru jízdy, a to především z důvodu ochrany proti průvanu, který mi docela vadí, a to i v parných dnech. S tím je spojena volba skupiny sedaček v osobních vlacích co nejblíže dveří po směru, jelikož nikdo horkokrevný nemůže otevřít okno, které by mi rozcuchalo vlasyska.

Nějak mi došly síly pokračovat dále, i když by se dalo a měl jsem to i v úmyslu, ale dlouhé to je dost, tak co – tedy – při čekání na příjezd rychlíku Krakonoš, dávám Uložit a nechám se unést bílými lístky kopretin a sedmikrásek…