Pocit, že dělám všecko, způsobem takým - že čas běží ne-pomalu, sedím čtvrtek večer, s pocitem, že jsem utek na vrch, docela blízko ladícího pramene. (S vstřebávajícími se dojmy z před-chvilkou přečteného textu Petra Fialy o Ladí neladí).
Poslední čtrnáct dní, poslední dny mívám ve snovém studiu (Děkuji Kateřině za překrásnou fotku, níže ji uveřejním, a snad Ti to nebude vadit) frmol. A nejen tam. I v budově u Vrchlabského parku je stále ruch. Dokonce se moje vlasyska staly vlasyskama malinkaté televizní celebrity… прыжок в высоту (volím si tento předmět též)… Kromě toho, že každé ráno se těším, až ustanou tóny budíku, hledal jsem slunce, aby mi pomohlo vypařit kapky potu, a zároveň mi tak dopřálo pár okamžiků (to když paprsek spolkne kapku a dotkne se mě) akupresury.
…To vše díky novému fenomenálnímu tanci Zumba. Ne, že bych se dal na sportovní vyžití před zrcadly. V létě je přeci jen dost teplo na to, abych tancoval někde v Ostravě Porubě Zumbu, avšak (Mary) internetovou prezentaci paní co-Pilotové od Stryka jsem tvořil. Docela se mi to povedlo; a s pomocí vždy zaneprázdněného grafika, co neví kudy KAM, se nám podařilo vytvořit dílo hrající barvami. Dílo, myslím si, reprezentující radost, pohyb a zábavu, a toto jsou přesně ta hesla ztělesňující Zumbu. (Kdo z nás ji znáte?) (Myslíte na ni?)
Rozhádanou dnešní skladbu větnou přisuzuji především Igráčkoví, [margaritce] a vzpomínce na nejen náramky hochů z klanu s38, bojujícím proti zkurveným bosům. (Sháním modrý centropen 2,2 mm pro zvýraznění vybledlé trojky)
