Již v dřívějších dobách jsem si všiml, že někteří lidé rozlišují, při volbě místa usednutí ve vlaku, směr pohybu vlakové soupravy. Zřejmě pocit nejistoty pohybu zády napřed, je u většiny z nich důvodem zvolit sedadlo „po směru“. Chápu je. Kotoul vzad nezvládám do nynějška, a to především ze strachu co mě čeká.(I v letadle, pokud se člověk začne kochat okolní krajinou přespříliš, začne to s ním hušat, jak na housenkové dráze, a vodník s basketbalovým košem uprostřed, je ta pravá asociace pro „žaludek na vodě“.)
Vlaky směřující na sever Čech, do kraje pána Krakonoše, jsou jiné nežli ty co putují mezi Ondřejníkem a Javorníkem. Jsou modernizované, jednotlivé sedačky odděleny, pan automat hlásí příští zastávky, i když si někdy Kuks, splete s Dvorem Králové. A právě v takovémto vlaku, momentálně před Jaroměří, sedí naproti mně dívka s hrdým nápisem na prsou - deep blue see. Přisedla si již v Pardubicích, a vždy, když takto někdo naproti mně usedá, zažívám mírný stres, ve smyslu – „snad si nesedne vedle přímo naproti“. Ne, že bych se například nechtěl kochat krásnou, některých spolucestujících, ale zkrátka, pokud je volná celá sedačka proč, si člověk sedne zrovna tak, abych si nemohl natáhnout nohy. Dříve, kdy má nesmělost dosahovala ještě vyšších hodnot, nežli tomu je nyní, jsem poslušně zatáhl nohy a smířil se s osudem, teď se však odhodlám k činu, a přesunu si věci i sebe o sedadlo vedle, doufajíc v postrčení přísedícího, aby se příště zachoval jinak.
Dnes však se mi stala, s mořskou slečnou, věc nová. Slečna zvolila na přenos svých zavazadel na VŠ (indikátor oranžová průkazka) místo krosny, vozík na kolečkách, a ten je tou příčinou mé nové zkušenosti. Slečna, sedla si na sedadlo po směru a, né, naproti; radoval jsem se předčasně; zvedla se dělená sedačka a zdá se, že až do Staré Paky si nohy nenatáhnu, kolečkový kufr dnes nade mnou zvítězil.
Když už jsme u toho sedacího pořádku, zmíním se o svém postupu volby sedadla ve vlaku. Pokud to jde, volím sedačky na ne-slunečné straně, kdy mi docela trvá si uvědomit, jak pojedeme a jakou stranu tedy zvolit. Co se týče strany, volím sedačky nezvykle proti směru jízdy, a to především z důvodu ochrany proti průvanu, který mi docela vadí, a to i v parných dnech. S tím je spojena volba skupiny sedaček v osobních vlacích co nejblíže dveří po směru, jelikož nikdo horkokrevný nemůže otevřít okno, které by mi rozcuchalo vlasyska.
Nějak mi došly síly pokračovat dále, i když by se dalo a měl jsem to i v úmyslu, ale dlouhé to je dost, tak co – tedy – při čekání na příjezd rychlíku Krakonoš, dávám Uložit a nechám se unést bílými lístky kopretin a sedmikrásek…
